pátek 28. dubna 2017

Dobrý den, prsa ven!

Magistro Strusková, pojďte dále. S těmito slovy vstupuji do kabinky, vysvleču se do půl těla a čekám na další zavolání. Pak vstoupím polonahá, do místnosti plné mladých kluků, radiologických asistentů. No, ještěže mám trénik z frisbee, kde byli společné sprchy a tak se mě nějaká stydlivost netýká :-D. Ale jim je to stejně šumafuk, vzhledem k tomu, kolik polonahých ženských vidí za celou směnu. Ale o tom jsem nechtěla, poněvadž to není podstatné. Chci tady popsat jak, probíhá radioterapie.

Lineární urychlovač
                                         


Tak tady jsem každý den...až do 12.5.
                                     


Před tím než na vás začnou pravidelně zářit, tak proběhne několik sezení (resp.jedno:-) s doktorem radiologem, ten vás seznámí s tím co můžete očekávat, co se bude dít, jaká jsou rizika (radioaktivní nebudete:-) apod. Pak jdete na plánovací CT, kdy je provedena lokalizace (kam se bude svítit). To znamená, že se udělají snímky, namalují na vás značky, které se nesmí smazat do začátku záření. A to je docela kumšt, takže lihové fixy u nás byly v premanenci a Zdenda mě každý večer obtahoval:-D. Pak radiologové na základě získaných dat vypočítají dávku, kterou dostanete a ta se rozvrhne do 25 - 33 dávek. To trvá cca 14 dnů. Pak proběhne zaměření, nastavení polohy ve které na vás budou zářit, přikreslí další značky a pak už se jde na to.


Záření probíhá každý den, krom víkendů a svátků. Většinou to dost odsejpá, člověk je objednán na přesný čas. V kabince se vysvleče do půl těla, projde chodbou, která se uzavírá masivními dveřmi, aby záření neproniklo ven. Lehne se na stůl, do určené polohy. Podle nakreslených značek na těle radiologičtí asistenti různě natáčejí a posouvají stůl na kterém ležíte, případně hýbou i s vámi. Když vše sedí, odcházejí a nechají vás tam napospas lineárnímu urychlovači (to je ten přístroj, ze kterého vychází paprsek fotonů, které míří na nádor). Ten se různě natáčí a září na určené místo z různých úhlů. Po cca 10 minutách je hotovo a můžete jít. A takhle to jde každý den

Já mám nakonec naplánováno 33 dávek, resp. 25 a 8 jako boost, vzhledem k mému věku, asi typu nádoru (soudím já), umístění (vlevo - takže nižší riziko zasažení důležitých orgánů). Dnes jsem měla poslední 25 dávku a čeká mě tedy ještě těch 8 navíc. Ale už můžu spočítat ztráty a určit nežádoucí účinky. 
Tak tedy: 
  • spálená klíční kost
  • zarudlá další dvě místa, kam záření směřovala
  • únava a návaly
  • a to je asi vše...sumasumárum bych řekla, že docela dobré....je to teda vopruz tam chodit každý den, hlavně tedy pro mě, jako matku na rodičovské dovolené...beru to přípravu na pracovní proces, který se neúprosně blíží :-). Únava taky není nic příjemného, zvlášť když už teď nějak nemám čas hájení jako během chemoterapií....tak si dovolím tvrdit, že to je pro mě náročnější než chemo, kdy jsem se mohla válet, dokud si to tělo žádalo...teď ho musím nalévat kávou a těšit se, že jednou vždy vše skončí.










neděle 16. dubna 2017

Svět je krásný...když se člověk vyspí...

Svět je krásný...když se člověk vyspí...
Zjišťuji poslední dobou...nikdy jsem nijak výrazně netrpěla, pokud se mi nedařilo spát, tak jak je záhodno. Zvládala jsem fungovat i se spánkovým deficitem. Což se rozhodně nedá říct o momentálním stavu. Méně jak 8 hodin a já mám problém i existovat, natož fungovat. Připadám jak si malé přetažené dítě, které neví co by a začne se vztekat. 


Tak tady se zrovna vzteká Juli:-)), ale já často vypadám podobně


Když jsem unavená,
  • nejsem schopna se rozhodovat, většinou když po mě někdo chce rychlé rozhodnutí, tak se rozbrečím :-DD
  • často brečím, takže už se raději nemaluju...a jsem schopna to rozjet i venku...¨
  • mám dost výraznou potřebu sebelítosti, v té si poslední dobou doslova lebedím..." já jsem taková chudinka, denně chodím na záření, pouští do mně Xgrayů fotonů a nikoho to nezajímá, nikdo mi nepomůže" panebože já jsem tak unavená" a už došlo i na sousloví "proč právě já!!!"
  • a prostě funguju jak rozbitý přístroj...tudíž nefugnguju...

Takže takhle se mnou zametá radioterapie...docela jsem se na ní těšila, malovala jsem si, jak bude Edwin i Juli ve školce, já si ráno zaběhnu do Krče a pak budu mít dopoledne jen pro sebe, začnu konečně běhat, budu psát, číst a nic nedělat...

No, jak to tak bývá, člověk míní, život mění...prostě to neklaplo...Edwin ve školce řval, takže jsem běhala mezi školkama jak splašená srnka a po odpočinku ani památky. A radioterapie mi dává zabrat dost...resp. těsně po jsem trochu jako praštěná a pak po zbytek dne mám "návaly", jak jsem pracovně nazvala své poradiační stavy:-))). Kdyby po mě asi nikdo nic nechtěl a mohla bych si jet podle svého, byla bych v pohodě a radioterapii bych zvládala. Není to žádná drasťárna, prostě na vás 10 minut září ze všech možných úhlů. Ale jakmile po mě někdo něco chce, tak trochu problém. Nahrne se mi krev všude, hlavně do hlavy a mám pocit, že nastane výbuch...který často reálně nastane :-)). 

No ale po 14 cyklech jsem zjistila, že jak moc je důležité se pořádně vyspat. Edwin si konečně zvyknul ve školce a věci se nějak dávají do pořádku. 

Nakonec mám napsáno 33 sezení, resp. ležení, takže celkem téměř dva měsíce, bez víkendů. Už mám polovinu za sebou, zjistila jsem jak to tak nějak zvládát, takže nakonec je vše tak jak má být. 
A hlavně...psala jsem si s někým, kdo s léčby možná nikdy nevyjde...kdo je na tom o dost hůře. Pořád mi to leží v hlavě a uvědomuji si jaké mám neuvěřitelné štěstí, že jsem tehdy před více jak půl rokem nádor sama náhodou našla, že jsem neváhala a hned jsem šla k lékaři a ten mě hned odeslal na vyšetření. Protože kdyby tomu tak nebylo, tak bych asi neřešila nějakou hloupou únavu po ozáření, necitlivost prstů a jiné současné neduhy. Neřešila bych to proto, že bych řešila, zda vůbec a jak dlouho přežiju...

Od té chvíle si nestěžuji, protože vím, že to co se mi děje teď, někdy přejde...a i kdyby ne, je to něco s čím se dá žít...



http://editastruskova.cz/

Nové články najdete zde: http://editastruskova.cz/ Těším se tam na vás!