Jak to chodí, když máte v prsu něco navíc.

Dnes jsem se byla domlouvat na dalším postupu v mé léčbě. V Thomayerove nemocnici. Ale vezmu to od začátku a to doslova. Abych shrnula, jak se postupuje při léčbě zhoubného nádoru prsu. Léčba je tedy individuální a co jsme měla a mám já, nemusí mít Božka z Dolní Lhoty. Ncméně myslím si, že zas nejsem takové individum, aby se odchylovala úplně od průměru a měla léčbu úplně jinou, než zbytek postižených tímto onemocněním.

Takže nejprve jsem si objevila bulku v podpaží a hned jsem upalovala k doktorovi. Na gynekologii. Pokud si taky takhle něco najdete, neváhejte ani minutu a udělejte to jako já. Tam by vám měli napsat žádanku na sono (pokud je vám méně než 40?, věkovou hranici teda moc nevím, tak nechci mystifikovat) nebo na mamograf (myslím)...no to je jedno, prostě by vás měli poslat na vyšetření nějakou zobrazovací metodou. Pokud jste mladá a váš lékař to bagatelizuje, nenechte se odbýt a prostě si tu žádanku vydupejte. Sice jsem si zakázala pročítat příběhy na internetu, ale dočetla jsem se a i jsem slyšela vyprávění dosti dívek, žen či paní, které věřily tvrzení, že to je jen nějaká neškodná cysta či co a ono ejhle...

Mammograms showing a normal breast (left) and a cancerous breast (right). Credit: Wikipedia.

Takže mně sestřička ihned vybavila žádankou a já šla v sladké nevědomosti a v klídku na sono a tím se rozjel kolotoč, díky kterému vznikl také tento blog:-). Když se lékařce sono nezdá, odebere vzorek tkáně, která se posílá o laboratoře na vyšetření. Tam se z tkáně určí molekulární typ onemocnění.
Tomuto vyšetření se říká biopsie, vzorek tkáně se odebírá jakousi cvakací jehlou a odběr probíhá s lokální anestezií, takže to nebolí. Ale asi také záleží, kde je podezřelý nález uložen. Já ho mám hodně povrchově, takže mně to téměř nebolelo.

Zdroj: http://graphics8.nytimes.com/images/2007/08/01/health/adam/17016.jpg

Zdroj:http://graphics8.nytimes.com/images/2007/08/01/health/adam/170

Po biopsii se tedy čeká cca týden, někdy možná i déle, na výsledky. Tento čekací týden je hodně náročný, pro mě to bylo, co se týče psychiky, asi zatím nejtěžší období v léčbě. Doporučuju se při čekání nějak zabavit, aby člověk neměl moc čas myslet. My byli na dovolené a bylo to super:-))

Pak vám oznámí výsledky, když jsou dobré, jděte slavit!! Když nejsou dobré, jděte se opít...Během léčby, si myslím, je alkohol ve větším množství nedoporučován (ale je pravda, že jsem se neptala - nějak se bojím zeptat, aby mě pak nechtěli zavřít do Bohnic do pavilonu alkoholiků), takže nyní máte poslední možnost. Ne, teď vážně...pokud je výsledek biopsie pozitivní, tzn. že nálezem je zhoubný nádor, zkuste se nezhroutit...ale klidně brečte, nadávejte...prostě puste emoce ven...Ale zkuste se pak sebrat, myslet racionálně a hlavně vybudit svou psychiku...to bude vaše mocná zbraň (ale může být i nebezpečný nepřítel). 

Já jsem po oznámení výsledků šla do knikupectví pro knížku od Laury Janáčkové Život je boj (http://knihazivotjeboj.cz/) a večer vyrazila na festival.

Pak se sejdem konzilium a budou o vás debatovat a domluví se na vaší léčbě (opět si jen myslím, že to tak bylo:-). A následně jste objednána k lékaři na konzultaci. 

Mně tato konzultace moc pomohla, měla jsem pocit, že se něco začíná dít a že je třeba tasit zbraně (výše zmiňovanou psychiku). Lékař by vás měl seznámit s tím co vás následující měsíce čeká a vybaví vás žádankami na všemožná vyšetření (více zde http://prsavhaji.blogspot.cz/2016/08/co-jsem-si-zatim-prosla-za-vysetreni.html). 

Pak se liší to, zda jdete první na operaci nebo první na chemoterapii. Já mám agresivnější nádor, tak se rozhodli začít se chemoterapií. 

Mně první začali podávat Antracykliny (a co jsem se tak doslechla, tak se s nimi asi většinou začíná). Dostávala jsem je jednou za tři týdny ve formě kapačky do žíly. Trvalo to cca 2,5 -3,5hod. A měla jsem takto 4 cykly. Vždy týden po chemoterapii jsem pak šla na odběr krve z prstu, aby zjistili, zda se nehroutí krevní obraz. A pak jsem ještě chodila na krev den před chemoterapií, opět aby se zkontrolovalo, zda je krevní obraz v pořádku. Pokud by nebylo (stalo se mi to jednou), tak vám řeknou, že si máte vzít ty a ty prášky a v den chemoterapie je krevní obraz ještě zkontrolován. Pokud by to bylo opět špatný, tak nevím...mně se to nestalo, ale asi vám ji oddálí, aby se krev srovnala. 

Po těchto čyřech cyklech Antracyklinů mě teď čekají další čtyři cykly, tentokrát Taxanů. Do toho mi začnou píchat Herceptin (teda, pokud mi to schválí a to jako doufám, že ano:-), jedná se o biologickou léčbu, která je, narozdíl od chemoterapie, cílená přesně na nádor a tudíž by neměla mít takové nežádoucí účinky. A pevně doufám, že nežádoucí účinky nebudou žádné, protože tuto léčbu budu mít rok. 

Poslední chemoterapii, pokud vše půjde podle plánu, mám 4.1.2017 (co jsem si laicky spočítala, tak snad to tak bude). Pak za cca 3 týdny půjdu na operaci a pak mě ještě čeká 30 dávek ozařování. Tam se prý chodí každý den, krom víkendů. Tak to mi vychází někdy do dubna. Takže je to paráda, jaro a léto už budu mít volno!

No a nakonec budu dostávat ještě dva roky hormonální léčbu. Jedná se o injekce do břicha. Jmenuje se to Zoladex a píchají mi ho už teď, ale zatím jen kvůli ochraně vaječníku. Až se totiž vyléčím, tak budu potřebovat do života zas nějaký další adreanlin, takže těhotenství to jistí. Hahahaha...to dost předbíhám:-DDDD

No chtěla jsem vám tu popsat, jaká to byla pruda v té Krči (Thomayerove nemocnice), ale jak jsem někde četla, v dnešní době se musí psát krátké články, protože dlouhé nemá čas nikdo číst. A tady jsem délku dost přepálila. Tak o Krči zas někdy příště. 

Jeden report z Barcelony - část druhá

Po předchozím prochozeném dni byl program na další den jasný - Vamos ala playa!!! Po klidném ranním rozjedu jsme se vykýblovali ven a zjistili jsme (resp. já jsem zjistila, ostatní už věděli), že máme pláž pět minut svižné chůze od bytu. Luxus! Na pláži jsme zabrali slunečníky a pádili jsme do moře, dříve než přijde výběrčí.

Moře se dětem líbilo, našim svalům už moc ne, poněvadž tam byl dost harakiri přístup a děti mimo naši náruč by zapluly do moře rychleji, než by se nám líbilo. Ale tento den to byla ještě pohodička, jak jsme zjistili další den, kdy přišly mega vlny. 

Juli s dědou staví hrady z písku

Válečka na lehátku, než přišel výběrčí

Nicméně hrátky u vody se nám líbili všem...Byla to paráda, pak ale přišel výběrčí na lehátka, tak jsme zabalili sakypaky a vydali se na oběd. 

K obědu jsme si dali rozmanité dobroty, taťka si dal chobotnici, já nějaké černé rizoto z quinoi, mamka polévku ve váze (Gaspacho), Zdenda si stylově ve Španělsku dal Brazilskou specialitu a děti měly jako vždy řízek a když už to byla ta dovolená, tak jim byly povoleny hranolky:-). 

Můj výborný oběd - Quinoa s banánovými chipsy

Taťkova chobotnice

Zdendy mamka měla kastrol masových kuliček

Mamky polévka Gaspacho ve váze

Po naplnění žaludků jsme vyrazili okouknout na co ve zdejším moři můžeme narazit. Vydali jsme se do místního akvária, na které jsme dostali tip. A stálo to za to!!! Já se dočkala i svých milovaných žraloků, sice se nejednalo o velkého bílého zabijáka, ale z těch co tam plavali, šla také hrůza. 

Taťka měl k obědu trochu menší kousek

Rejnok

Největší hit ale nebyli žraloci, manty, či dokonce tučňáci, ale malé červené rybky, které dětem zobaly (či jaký termín se používá u ryb, když něco žerou?) z rukou. 

Po nakrmení ryb jsme rychlým krokem došli ještě na pláž, kde si někteří smočili nohy, někteří byli spláchnuti vlnou (chudák Edík, nestačil se divit) a pak pokračovali domů. 

Další den jsme pořadí přehodili, nejprve povinnosti a pak válečka u moře. Hned z rána (asi v 10, ehm) jsme se metrem vydali do Parku Guell. Teda metro nás dovezlo na zastávku s poetickým názvem Alfons X a dál jsme museli do kopce pěšky. Trefili jsme to na první dobrou, i když málem jsme se, díky skvělému Zdendovo navigačnímu smyslu odklonili od trasy. Já v parku hledala Gaudiho stavby, ale byli tam jen nejake sloupy, ze kterých se nakonec vyklubalo to, že je Gaudí vůbec nestavěl. 

Park Guell

Pak tam byli kopce, krásná vyhlídka a když už jsem myslela, že to je vše a měla jsem toho pokrk, tak jsme na ty stavby od Gaudího narazili...Jenže se tam platil vstup a pouštěli tam jen omezený počet lidí, takže smůla. Naši si koupili vstupenky na další den, děti očůrali tamní kouty a mohli jsme vyrazit na pláž. 

Celá výprava

Trocha odpočinku s knihou

Metro v Barceloně

Předtím jsme teda ještě zastavili v restauraci na oběd a dali si pořádně do nosu, z úsporných důvodu jsme si tedy dali jen jedno menu a jedno pivo napůl se Zdendu...Chyba! Bylo toho málo a dezert jsem Zdendovi snědla pro jistotu celý:-) Pak jsme vykoupili zdejší supermarket a konečně jsme zamířili k moooři. A tam to bylo parádní. Byly mega vlny a já jsem se rozhodla, že se vyrazím učit surfovat na Havaj. I s dětma byl dost adrenalin, zvlášť pro člověka mikrovzrůstem jako jsem já. No, při zvedání dětí nad hlavu, aby je vlna nespláchla jsem si trochu zaposilovala, což mi rozhodně neuškodí:-).

Plavání ve vlnách

Pak děti zahrabaly dědu do písku, hodily mu ručník přes hlavu a hrály s ním na schovku (ony hledaly jeho, aby bylo jasno:-). To dědu vyčerpalo (to schovávání v písku), tak vyrazily s babičkou na pivo, my se k nim později připojili, Juli s Edwinem si zapařily a když tam začaly rozebírat romantické posezení na dekách (jakože bořit), tak jsme se raději vydali k domovu.

Děti si připravují ležení v místní restauraci na pláži.

Poslední celý den naši vyrazili napodruhé do Parku Guell a my do centra na holubi. Pak jsme si prošli promenádu La Rambla, dali si stylově čínské nudle, potkali se s našima a pomalým krokem jsme se sunuli na pláž. Ještě jsme si tedy po cestě s Juli zapózovali u živých soch, u neživých lvů a jiných tvorů, dali si nanuka a pak hurá do moře. 

Já, taťka a Zdenda jsme tam měli jen rychlou zastávku, protože jsme si ještě chtěli zahrát na fanoušky RCD Espaňol Barcelona (FC Barcelona drze hrála venku) a jeli fandit. Hráli s Villarrealem a bylo to 0:0...skóre by mohlo naznačovat, že to byla velká nuda. Ale nebyla, atmosféra byla dobrá, v Anglii na Premier Leauge jsem tedy zažila lepší, ale v Budějcích na Dynamu horší:-). Takže zážitek fajn:-). 

Pak už nezbývalo nic jiného než zabalit, dopravit všechny Hujerovic na letiště, to teda byl malinko adrenalin, než jsme se všichni odbavili, tak letadlo už skoro startovalo, a hurá domů. 

O zatoulaných myšlenkách

Ležím v posteli a snažím se odklonit svojí mysl od toho, jak mi mojí krev intoxikují Antracykliny. Dnes jsem byla na chemoterapii. A v tu chvíli si uvědomuji, jak skvělou možnost jsem díky své nemoci dostala. I když dosti brutálním způsobem. Dostala jsem tu možnost zjišťovat další rozměr a možnosti svého mozku. 

Uznávám, některé mé mozkové funkce dostávají dosti na frak, viz události posledních dnů, které jste si mohli přečíst na facebooku (pro nezasvěcené přidávám odkaz 

https://www.facebook.com/prsavhaji/). 

Ale abych se vrátila ke své myšlence, jak tak ležím v té posteli, zdecimovaná po dopolední dávce, tak zjišťuji, že mi je šíleně blbě. To tak po chemoterapii prý bývá. Rozhodnu se tedy odklonit svůj mozek jinam, vymýšlím jak napíšu tento článek, vymýšlím co budu dělat, až budu trochu funkční. A v tu chvíli si uvědomím, že nevolnost je pryč. Tak nachvíli přestanu přemýšlet a ejhle..zase se mi chce blejt...To je super!!! Ne to zvracení, ale ten objev, že dokážu ovládat své tělo a své nepříjemné stavy. A to rozhodně nejsme žádný budhista a při meditaci na józe jsem vždy přemýšlela, co budu vařit, jak se donutit jít běhat, jak už nebudu cholericky vybuchovat při hysterácích svých dětí a podobně. Takže jak jistě pochopíte, meditace a odproštění myšlenek není moje silná stránka. Ale přesměrování myšlenek mi jde výborně. 

Co tím chci říci? Vy co dostáváte chemoterapii, zkuste se odprostit od toho, že je po ní špatně, těšte se na to, až vám zas bude dobře, naplánujte si, co budete dělat, až se budete cítí lépe. Vyzkoušeno. Funguje to:-). Ještě jedne příklad. Když jsem týden po chemoterapii letěla do Barcelony, tak ještě den před odletem mi bylo špatně. Další den jsme letěli, říkám si, paráda, nic mi nechutná, alespoň nebudu muset řešit jídlo. Hmmm...mně se plně vrátila chuť k jídlu, mohla jsem jíst úplně vše...včetně chobotnice a hnědého rizota, které na talíři moc vábně nevypadalo.

A tento stav mi vydržel až do další chemoterapie. Takže mi nikdo nevymluví, že spousta nepříjemných fyzických stavů nám způsobuje naše psychika. Asi omýlám stokrát řečené, ale nedá mi to. I když je to občas těžké, zkuste se zabavit něčím co vám pomůže nemyslet na vaše trable. 

Chci tím dát naději všem co se necítí dobře, a nemusí se nutně léčit s nějakou vážnou chorobou. Zkuste nemyslet na svoje trápení a zkuste myslet na to, co budete dělat, až vám bude dobře. Nebo zkuste vymyslet způsob, jak to udělat, aby vám bylo dobře. 

Snad článek dává smysl, pač jak jsem tak ležela v posteli a snažila se usnout a odklonit ty špatné stavy a vymýšlela jak o tom napíšu, tak mi v hlavě vzniklo toto a já se bála, že se mi to do rána zase vykouří (viz statusy FB). Takže jsem otevřela oči, došla pro notebook a začala jsem psát. A udělalo se mi dobře!!!

Zkuste to taky!!! Třeba si jděte zaběhat, nebo si zapalte svíčku a puste si hudbu, nebo si otevřete pivo:-)))