Stručně nestručně o cestě do Indie a do Nepálu s malým skokem do Ruska - dil 2. INDIE

Dillí, Indie...prý člověk při návštěvě tohoto státu a hlavně tohoto města prodělá kulturní šok...Nevím, asi jsem kulturní barbar, jelikož mně to tam přišlo relativně normální...Jo, uznávám, sem tam nějaký žebrák (teda větší koncentrace žebráků), spousta spících lidí na vlakovém nádraží, před vlakovým nádražím, na nástupišti (občas jsme se obávali, zda vůbec žijí...po podrobném pozorování jejich dechu jsem vždy zjistili, že základní fyziologické funkce fungují), sem tam nějaká kráva uprostřed rušného provozu a podobné zajímavosti, ale to dodává místu ducha a člověku pocit, že tady to prostě žije...a tento pocit mám z celé Indie. 

Toť první dojmy z Dillí, kam jsme dorazili nad ránem (kolem 4 ranní), unaveni z letu a z výletování po Moskvě. Ale únavou jsme se nenechali zdolat a hned jsme busem vyrazili do centra, kde jsme měli vyhlídlou čtvrť se spoustou hotelů. O této čtrvti jsme se ale záhy po příjezdu do centra dozvěděli zajímavé zvěsti - jedni nám tvrdili, že je tam nějaký festival, tudíž je tam spousta lidí, takže nás tam asi nepustí, nebo že musíme zaplatit vstupné. Další chytrolíni tvrdili, že je ve výstavbě, podle některých ji dokonce zbourali...No dalo nám spousta práce se do této ulice dopracovat (a to nás nad ránem vyhodil autobus cca 100m od ní). Museli jsme projít spárami několika cestovních kanceláří, kde nám zas tvrdili, že vlaky z Dillí jsou vyprodány a že autobusy v Indii nejezdí a nejbližší volné místo ve vlaku je až za týden...Ale byla nám nabídnuta "úžasná a extra výhodná" alternativa - jakési railway car...za "pouhých 27 000 rupií (pro srovnání jízdenka na 12h cestu vlakem stála 300rupií). No naštěstí jsme stále pochybovali a zmíněnou kritickou ulici jsme našli (ne, nezbourali ji, ani tam nebyl žádný festival), v klídku se ubytovali a vyrazili koupit lístky (konečncě jsme objevili tu pravou cestovku, kterou jsme opravdu potřebovali) - opět k velkému údivu, lístky na vlak byly a ceny byly více než příznivé. Nakoupili jsme jízdenky do Agry na Taj Mahal a pak do Varanasí a v klídku se vydali objevovat krásy hlavního města Indie (s občasnými pauzami na šlofíka v hotelu - přece jen jsme byli po 48h cestě, kdy o spánku moc řeči být nemohlo, takže se stávalo, že jsme usínali za pochodu - což v Indii při počtu lidí není moc bezpečné:-)).

Dillí bylo zajímavé, i když jsme z něho moc neviděli...ale stačili jsme se aklimatizovat a zjistit částečně co je Indie zač.

Další den jsme pokračovali dobytčákem do Agry na slavný Taj Mahal. Cesta vlakem byl zážitek sám pro sebe...spousta lidí, mezi nimi se vlakem prodíral čistič bot a švec v jednom, pak se tudy prohnal pán s různými druhy občerstvení - od obilí po polévku v kalíšku z bambusových listů a nakonec chlapoženská (travestita), který chlapům za prachy sahá na hlavu a tím jim asi dodává sílu a štěstí v určitých oblastech života...domnívali jsme se...

A co Agra a Taj Mahal  - KRÁSA, asi není třeba se rozepisovat...fotky hovoří za vše.

Další štací bylo Varanasí, kam jsme se přesouvali nočním vlakem z Agry. Cesta byla dalším hodnotným zážitkem - co víc si přát, než sdílet jeden vagon se stovkou dalších Indů. 

VARANASÍ - město na Ganze, kam se sjíždí ti nejbohatší, aby nechali spálit své umřelé nejbližší. Dále město hedvábí, s úzkými uličkami plnými krav a opic...Ganga - v období sucha vyschlá řeka (velikost nic moc - přirovnala bych ji k Vltavě), špinavá je, ale ne tak jak se o ní tvrdí - žádné mrtvoly v ní neplavou...Na první pohled mi přišla i čistá - ale zbaběle jsem tam nestrčila ani prst:-).

Kolem Gangy se nachází gháty (=přístupy do vody), které hinduisté využívají k ranní hygieně (ať celkové - kdy si do Gangy jdou zaplavat, nebo částečné - kdy se jen opláchnou a vyčistí si zuby), odpoledne se tam pere prádlo a celý den (24h) se tam pálí mrtví...Pohřební ghát mi připomínal peklo - spousta dřeva, uprostřed velké váhy, na kterých se odvažuje kolik dřeva je potřeba ke spálení dané mrtvoly a pod ním hořící hranice a přikladači....

Dále jsme měli tu čest navštívit hinduistický klášter (čest proto, že nehinduista se většinou do kláštera, který je aktivní, nedostane) - a to byl další ze silných zážitků, procházet se bos po mramoru mezi spoustou bláznivých hinduistů, kteří se strkali před oltáři a darovali bohům různé pochutiny a květiny, které záhy vybírali a konzumovali místní opice, na to jen tak nezapomenem...

To jsou asi hlavní dojmy z Varanasí...když nepočítám konzumní hon za hedvábnými šátky :-)), který nám zabral asi půl dne...nakonec jsem všichni ulovili (někteří více a někteří méně úspěšně) a stali se z nás znalci hedvabí...

Po dvou dnech strávených ve Varanasí nás čekal poslední den v Indii, který byl ve znamení přesunu na hranice s Nepálem...