Jeden report z Barcelony - část druhá

Po předchozím prochozeném dni byl program na další den jasný - Vamos ala playa!!! Po klidném ranním rozjedu jsme se vykýblovali ven a zjistili jsme (resp. já jsem zjistila, ostatní už věděli), že máme pláž pět minut svižné chůze od bytu. Luxus! Na pláži jsme zabrali slunečníky a pádili jsme do moře, dříve než přijde výběrčí.

Moře se dětem líbilo, našim svalům už moc ne, poněvadž tam byl dost harakiri přístup a děti mimo naši náruč by zapluly do moře rychleji, než by se nám líbilo. Ale tento den to byla ještě pohodička, jak jsme zjistili další den, kdy přišly mega vlny. 

Juli s dědou staví hrady z písku

Válečka na lehátku, než přišel výběrčí

Nicméně hrátky u vody se nám líbili všem...Byla to paráda, pak ale přišel výběrčí na lehátka, tak jsme zabalili sakypaky a vydali se na oběd. 

K obědu jsme si dali rozmanité dobroty, taťka si dal chobotnici, já nějaké černé rizoto z quinoi, mamka polévku ve váze (Gaspacho), Zdenda si stylově ve Španělsku dal Brazilskou specialitu a děti měly jako vždy řízek a když už to byla ta dovolená, tak jim byly povoleny hranolky:-). 

Můj výborný oběd - Quinoa s banánovými chipsy

Taťkova chobotnice

Zdendy mamka měla kastrol masových kuliček

Mamky polévka Gaspacho ve váze

Po naplnění žaludků jsme vyrazili okouknout na co ve zdejším moři můžeme narazit. Vydali jsme se do místního akvária, na které jsme dostali tip. A stálo to za to!!! Já se dočkala i svých milovaných žraloků, sice se nejednalo o velkého bílého zabijáka, ale z těch co tam plavali, šla také hrůza. 

Taťka měl k obědu trochu menší kousek

Rejnok

Největší hit ale nebyli žraloci, manty, či dokonce tučňáci, ale malé červené rybky, které dětem zobaly (či jaký termín se používá u ryb, když něco žerou?) z rukou. 

Po nakrmení ryb jsme rychlým krokem došli ještě na pláž, kde si někteří smočili nohy, někteří byli spláchnuti vlnou (chudák Edík, nestačil se divit) a pak pokračovali domů. 

Další den jsme pořadí přehodili, nejprve povinnosti a pak válečka u moře. Hned z rána (asi v 10, ehm) jsme se metrem vydali do Parku Guell. Teda metro nás dovezlo na zastávku s poetickým názvem Alfons X a dál jsme museli do kopce pěšky. Trefili jsme to na první dobrou, i když málem jsme se, díky skvělému Zdendovo navigačnímu smyslu odklonili od trasy. Já v parku hledala Gaudiho stavby, ale byli tam jen nejake sloupy, ze kterých se nakonec vyklubalo to, že je Gaudí vůbec nestavěl. 

Park Guell

Pak tam byli kopce, krásná vyhlídka a když už jsem myslela, že to je vše a měla jsem toho pokrk, tak jsme na ty stavby od Gaudího narazili...Jenže se tam platil vstup a pouštěli tam jen omezený počet lidí, takže smůla. Naši si koupili vstupenky na další den, děti očůrali tamní kouty a mohli jsme vyrazit na pláž. 

Celá výprava

Trocha odpočinku s knihou

Metro v Barceloně

Předtím jsme teda ještě zastavili v restauraci na oběd a dali si pořádně do nosu, z úsporných důvodu jsme si tedy dali jen jedno menu a jedno pivo napůl se Zdendu...Chyba! Bylo toho málo a dezert jsem Zdendovi snědla pro jistotu celý:-) Pak jsme vykoupili zdejší supermarket a konečně jsme zamířili k moooři. A tam to bylo parádní. Byly mega vlny a já jsem se rozhodla, že se vyrazím učit surfovat na Havaj. I s dětma byl dost adrenalin, zvlášť pro člověka mikrovzrůstem jako jsem já. No, při zvedání dětí nad hlavu, aby je vlna nespláchla jsem si trochu zaposilovala, což mi rozhodně neuškodí:-).

Plavání ve vlnách

Pak děti zahrabaly dědu do písku, hodily mu ručník přes hlavu a hrály s ním na schovku (ony hledaly jeho, aby bylo jasno:-). To dědu vyčerpalo (to schovávání v písku), tak vyrazily s babičkou na pivo, my se k nim později připojili, Juli s Edwinem si zapařily a když tam začaly rozebírat romantické posezení na dekách (jakože bořit), tak jsme se raději vydali k domovu.

Děti si připravují ležení v místní restauraci na pláži.

Poslední celý den naši vyrazili napodruhé do Parku Guell a my do centra na holubi. Pak jsme si prošli promenádu La Rambla, dali si stylově čínské nudle, potkali se s našima a pomalým krokem jsme se sunuli na pláž. Ještě jsme si tedy po cestě s Juli zapózovali u živých soch, u neživých lvů a jiných tvorů, dali si nanuka a pak hurá do moře. 

Já, taťka a Zdenda jsme tam měli jen rychlou zastávku, protože jsme si ještě chtěli zahrát na fanoušky RCD Espaňol Barcelona (FC Barcelona drze hrála venku) a jeli fandit. Hráli s Villarrealem a bylo to 0:0...skóre by mohlo naznačovat, že to byla velká nuda. Ale nebyla, atmosféra byla dobrá, v Anglii na Premier Leauge jsem tedy zažila lepší, ale v Budějcích na Dynamu horší:-). Takže zážitek fajn:-). 

Pak už nezbývalo nic jiného než zabalit, dopravit všechny Hujerovic na letiště, to teda byl malinko adrenalin, než jsme se všichni odbavili, tak letadlo už skoro startovalo, a hurá domů.